Plánování svatby je období, na které se těší každá malá i velká holka

Příběh jedné nevěsty.

Michaela
Kdo někdy plánoval svatbu, jistě mi dá za pravdu, že to není rozhodně žádná legrace a ten nejkrásnější den v životě vám chvílemi připadá jako za trest.

Každá nevěsta chce mít všechno dokonalé, tedy pokud netrváte na maličkém obřadu jen se svědky. Já jsem si vysnila svatbu velkou tak akorát na romantickém místě a nejlépe v přírodě.

To jsem si ještě nedokázala živě představit, co všechno taková svatba zahrnuje a jak náročné budou její přípravy. O svatební noci jsem tak byla ráda, že konečně ležím a spím.

Vybrat prstýnky byl jen začátek

Když mě můj manžel požádal o ruku, byla jsem nejšťastnější žena na světě. Tak se asi cítí každá. Všechno to brzo přejde, když zjistíte, co všechno musíte zařídit, domluvit a obstarat, aby se váš vysněný den vyvedl na jedničku.

Protože jsem měla docela živou představu o tom, jak to celé má vypadat, byla jsem lehce ve výhodě. Výběr prstýnků nechal manžel na mě. On jen přišel, vyzkoušel a bylo to. Tím jsme si ušetřili jednu velkou starost. Jenže co dál? Obřad, hostina, hudba a svatební hosté. Začal běh na dlouho trať.

Maminka a její doporučení

Do všeho se samozřejmě s vervou pustila i moje maminka. Pomáhala mi, ale občas jsem měla pocit, že je to snad její svatba. Skončilo to rozepří a větou: „Tak si to tedy organizuj sama.“ Svatba měla podle mých přání být v létě. Chtěla jsem, aby bylo teplo a obřad se mohl konat venku, což se nakonec stejně nepovedlo, protože dešti větru jsem vážně nedokázala poručit. Místo romantické svatby na louce, jsem tak musela vzít zavděk obřadu na radnici.

Hostinu jsme měli domluvenou u kamaráda ve vinném sklípku. Kouzelné místo, kam jsem jezdívala už jako malá. Navíc v tomto směru jsme byli pojištění i v případě deštivého počasí, jsme měli všechno, co jsme potřebovali. Jídla bylo dost a pití ještě víc.

Opilá kapela

Vínem se nechala unést i celá naše kapela, poskládaná opět z kamarádů. Ze začátku to bylo vtipné a milé. Vlastně i očekávané, ovšem poté co nám po dvou hodinách všichni tři usnuli, začínali být rodinní příslušníci trošku nevrlí. Naštěstí jsme měli v záloze nachystaný notebook s nahranými nejlepšími skladbami, které nikdy neomrzí. Svatební hudba tedy nakonec byla a tancovalo se a pilo až do brzkých ranních hodin. Jako na každé správné svatbě.

Ráno po probuzení, když jsem viděla tu spoušť a vybavovala jsem si pozpátku celý ten velký svatební den, jsem si říkala, že ani nevím, proč je vždycky kolem toho tolik povyku.

Jisté je, že jsme si to náramně užili a stálo to za to. Michaela.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *